Silvie vystudovala hotelovou školu v Opavě, po jejíž ukončení vedly její kroky do Švýcarska, kde absolvovala Vyšší odbornou školu hotelnictví a cestovního ruchu v Bellinzoně. Od té doby pracuje v hotelovém oboru s mezinárodním působením. Pracovala pro společnost Hilton v americkém Minneapolis, kde se zúčastnila Management Traineeship programu, zaměřeným na Room Division.

Po kratší zastávce v Praze se rozhodla získávat další profesní znalosti a zkušenosti opět v zahraničí. V roce 2012 odjela do Dubaje, kde pracovala v obchodním oddělení pro mezinárodní hotelové společnosti jako Wyndham Group nebo Banyan Tree.

Poslední tři roky pracovala v Dubaji pro konzultační a marketingovou společnost, která spolupracuje se světovými luxusními hotely jako Belmond, Capella hotels nebo GHM a zajišťuje jejich zastoupení na arabském trhu. Věnovala se hlavně klientele a obchodním partnerům ze SAE, Ománu a Kataru. Momentálně se věnuje novým projektům.

Silvie, naposledy jsem Vás viděla v Arabských Emirátech v Dubaji, na obchodním oddělení v hotelu Ramada. Jak se Vám tam podařilo dostat?

Tak samozřejmě, jako asi v každém oboru, nejlepší jsou pracovní a osobní kontakty a doporučení. Práci v SAE jsem hledala aktivně asi půl roku. Zkoušela jsem to přes různé internetové stránky a pracovní agentury. Nakonec mi k tomu dopomohlo možná i štěstí být v pravou chvíli na pravém místě a osobní kontakty. Velmi důležité ale bylo si ujasnit, co opravdu chci. Za tím jsem si pak šla a byla jsem rozhodnutá to nevzdat ani po několikátém odmítnutí.

Jaké byly Vaše začátky?

Když už jsem práci získala a podepsala smlouvu, tak dál to tak komplikované nebylo, jak se možná může zdát. Se spoustou věcí mi pomohlo personální oddělení, kolegové z práce nebo přátelé. Letenku do Dubaje, pracovní vízum a vše s tím spojené řešilo personální oddělení hotelu, ve kterém jsem pracovala. Ti mi také zajistili bydlení. Já si pouze musela otevřít svůj účet v bance. Nejvíce času mi asi zabralo vyřízení řidičského průkazu.

Česká republika bohužel stále nemá s SAE dohodu o výměně našeho řidičského průkazu za lokální, tak jako to mají jiné země Evropské Unie. Proto jsem musela znovu absolvovat autoškolu, abych mohla získat místní řidičský průkaz. Auto je v Dubaji téměř nezbytností, hlavně pokud pracujete na obchodních pozicích. Auto také musíte mít svoje. Málokterá společnost vám dá pracovní vůz k dispozici, možná s výjimkou u místa ředitele firmy nebo hotelu. U běžných manažerských funkcí se čeká, že používáte své auto.

A pak přišlo na řadu zvyknout si na zdejší kulturu. Ze začátku jsem měla trošku problém s místní nedochvilností. Když jsem přišla na domluvenou schůzku včas, tak jsem byla buď vždy první, nebo jsem musela ještě často čekat, protože nikdo nečekal, že přijdu na čas. Dochvilnost v arabských zemích nikdo moc neřeší a musíte si na to zvyknout. Často se mi i stalo, že na domluvenou schůzku dotyčný buď zapomněl, anebo si prostě zařídil jiný program. Plánování příliš dopředu není moc populární, a proto jsem se později naučila, že plánovat schůzky je nejefektivnější tak jeden nebo dva dny předem. Později, když už jsem mé klienty dobře znala, tak jsem věděla, kam můžu přijít i bez ohlášení a budu vždy vítaná, a kde je třeba si předem domluvit jednání.

Další zvláštností je, že v Emirátech nemají klasické adresy, jako známe z Evropy. Většinu adres musíte tedy najít buď pouze z názvu budov nebo nejbližšího zajímavého bodu, který se v blízkosti místa, které chcete navštívit, nachází. Při mých začátcích jsem se tak několikrát musela omluvit a zrušit obchodní jednání, protože i po několikahodinovém jezdění po Dubaji jsem prostě domluvené místo na schůzku nenašla. S rozvojem mobilních aplikací za posledních několik let už pak naštěstí bylo vše mnohem jednodušší.

Jak Vás v Emirátech přijali? Neměla jste někdy strach? Není pro samotnou ženu tam nebezpečné?

Z mé osobní zkušenosti opravdu nemůžu říct nic negativního. Od první chvíle jsem se cítila v Emirátech skvěle. Můj první šéf byl z Libanonu a v obchodním týmu nás bylo asi 7 lidí, a to každý jiné národnosti. Jelikož se jednalo o otevření nového hotelu, tak to bylo o to zajímavější a atmosféra byla více neformální. Kdykoliv bylo potřeba, tak mi kolegové vycházeli vstříc a měli se mnou trpělivost. Dostala jsem spoustu rad, jak se chovat v různých situacích a jak se sžít s místní kulturou. Mám na své začátky v Emirátech krásné vzpomínky, se spoustou mých kolegů jsem dodnes v kontaktu a zůstali jsme přátelé.

Jelikož v Emirátech pracují lidé z celého světa, tak každý zaměstnanec při nástupu do zaměstnání (a je jedno, jestli jste umývač nádobí nebo obchodní ředitel) prochází základním školením, kdy jsou všichni seznámeni s firemní kulturou, pravidly života v Emirátech, atd.

Strach jsem opravdu nikdy neměla. Emiráty jsou extrémně bezpečná země (hlavně pro ženy) a místní lidé jsou velice přátelští a pohostinní. Po pravdě mám bohužel vetší strach se procházet v noci po Václavském náměstím v Praze než noční Dubají. Dubaj i Abu Dhabi jsou velice čistá a příjemná města. Samozřejmě i tady existuje kriminalita, ale s tím, co vidíme dnes v Evropě, se to opravdu nedá srovnat. Pokud člověk respektujete místní kulturu a dodržuje základní pravidla, tak si může svůj pobyt v této zemi opravdu užít.

Prodávala jste ubytování v hotelu. Byl rozdíl v poptávce po službách
u klientely z emirátů oproti evropské?

Já jsem se nejdříve věnovala evropské klientele, jelikož pocházím z Evropy a mám k ní kulturně nejblíže. Až po nějaké době jsem se pak více věnovala arabskému trhu, protože je to velice komplexní záležitost. To je i důvod, proč jsou často obchodní týmy v hotelích v SAE velice multikulturní, a podle toho se i dělá nábor zaměstnanců. Když jsem později pracovala pro jeden z luxusních resortů, tak jen v mém obchodním týmu bylo 10 lidí. Každý byl jiné národnosti a podle toho měl i zodpovědnost za svoje klienty a určitou geografickou oblast.

Arabskému trhu se většinou věnovali kolegové z Egypta nebo Libanonu, kteří měli k zákazníkům z oblasti zálivu nejblíž a věděli, jak s nimi jednat. Člověk musí být velice trpělivý, flexibilní, vstřícný ale i zároveň pevný v jednání. Většina rezervací od arabské klientely se řešila na poslední chvíli, přes telefon nebo WhatsApp, často vyžadovali okamžitá rozhodnutí a hlavně se vše mohlo kdykoliv změnit. Když si vás ale klienti oblíbí a důvěřují vám, stanou se pak z nich velice loajální obchodní partneři.

Co se týče arabské klientely, tak tu už trochu známe i z Česka, hlavně díky našim lázeňským místům. Když cestuje arabská rodina (hlavně z Perského zálivu), tak to nejsou dva dospělí a jedno nebo dvě děti, jak je to vetšinou v evropských zemích. U arabské rodiny se často jedná o minimálně pět nebo šest lidí plus chůva, rodiče, sourozenci, atd. Velké a prostorné apartmány a pokoje jsou tedy u arabské klientely samozřejmostí. Velmi často požadují buď propojené pokoje, dvou nebo třípokojové apartmány, ideálně i s pokojem pro chůvu. Běžnou záležitostí i je, že dítě spí v posteli s rodiči, což jsme běžně zahrnovali do obchodních podmínek ve smlouvách a často to bylo od klientů vyžadováno. Tomu jsou samozřejmě přizpůsobeny rozměry postelí v pokojích.

Když bychom se pak bavili o luxusnější klientele, tak u té je na prvním místě soukromí. Hlavně pro páry a ženy. Proto taky většina luxusních resortů na Středním východě má i jako součást areálu několik jedno až třípokojových vil (ideálně s bazénem), kde mohou mít jejich klienti absolutní soukromí a klid. Což oceňují hlavně ženy.

Další praxí bylo, že se obchodní smlouvy připravovaly s cenou se snídaní i bez. Dnes už je to běžná záležitost, hlavně u online rezervačních systémů. Ale při mém příjezdu do Dubaje to ještě tak časté nebylo, hlavně u běžných ubytovacích smluv. Arabská klientela je zvyklá na jiný denní rytmus. V arabských zemích se vetšinou žije více ve večerních hodinách a ráno se déle spí. Proto chtít, aby využili zaplacenou snídani do 10 hodin, přinášelo jen zbytečné problémy, takže se ceny pro arabské klienty kalkulovaly bez snídaně. Dnes už začaly některé světové luxusní hotely nabízet možnost 24hodinové snídaně kdykoliv během dne, což považuji za skvělé řešení, které je výsledkem správného naslouchání potřeb klientů.

Hotely v Emirátech nabízejí pro své zaměstnance ubytování často na ubytovnách. Prý je to odstupňované dle funkce. Popsala byste nám jejich systém? A jaké ubytování nabídli Vám?

Ano, to je pravda. Na základní “front-line” nebo asistentské pozice, jako například do kuchyně, úklid nebo do restaurace se většinou nabírají zaměstnanci z okolních států jako Indie, Filipíny nebo Pakistán. Tito lidé si bohužel nemohou dovolit platit běžné výdaje za nájem, auto atd. Proto jim společnost zajišťuje zdarma ubytováni na ubytovnách, kde mají veškeré vybavení. Z těchto ubytoven mají zdarma zajištěnou dopravu minibusem do práce a zpět. Také podle vaší pozice, buď máte pokoj pouze pro sebe, nebo ho eventuálně sdílíte se spolubydlícím.

Od manažerských pozic výše pak většinou dostanete svůj vlastní byt v místě, které vám společnost určí. Druhá možnost je, že vám dají určitou měsíční částku na bydlení s tím, že si bydlení a výdaje s tím spojené řešíte sami. Ale to přináší výhodu, že si můžete sami vybrat, kde chcete bydlet (samozřejmě v návaznosti na váš rozpočet, neboť nájmy se velice liší podle místa, kde bydlíte).

Já jsem při příjezdu dostala od společnosti kompletně zařízený dvoupokojový byt, což mi začátky v Dubaji velice usnadnilo. Sice jsem jezdila asi hodinu do práce i z práce, protože byt byl na druhé straně města, ale zase jsem se nemusela o nic starat a pouze jsem si po nastěhování vybalila své dva kufry a mohla normálně fungovat a nemusela nic dalšího řešit.

V Dubaji se často stává, že nájem se platí tři až čtyři měsíce dopředu, nezřídka v lepších lokalitách požadují i celoroční nájem předem. Proto je v tomto případě důležité mít u sebe dostatečnou finančních prostředků do začátku a s těmito výdaji počítat nebo se dobře dohodnout se zaměstnavatelem na podmínkách bydlení.

Co Vám v Emirátech nejvíce chybělo?

Nevzpomínám si, že by mně v Emirátech vyloženě něco chybělo. Když samozřejmě pominu nejbližší rodinu a přátelé, tak po nějaké době, když už si člověk zvykne, mohou být hlavě letní měsíce, kdy se teplota může pohybovat až kolem 50 stupňů, opravdu náročné. Většina aktivit a života během této doby probíhá uvnitř klimatizovaných budov. Možnost se třeba jít projít někam ven do zeleně moc není a vůbec naše středoevropské klima mi trochu chybělo. Ale zase v zimních měsících mají Emiráty příjemně teplé počasí, ideální k mnoha outdoorovým aktivitám.
Proto vždy během letních měsíců jsem si čerpala svoji dovolenou a jezdila navštívit rodinu do Česka, stejně tak jako všichni moji přátelé z Dubaje.

Smlouvy se uzavírají na 2 roky a prý Vám berou pas, je to pravda? Lze odjet dříve? A za jakých podmínek?

Dubaj je velice dynamická destinace, která se rychle rozvíjí a mění. Jak už jsem zmínila výše, běžně se stává, že v hotelu s 500 zaměstnanci pracuje třeba 50 různých národností. Samozřejmě každý má jiné pracovní návyky, jinou kulturu a dříve bylo taky téměř nemožné dělat u všech zaměstnanců určitý “security check”.

Pokud dostanete práci od společnosti v Emirátech, tak ta společnost za vás vyřídí veškerá povolení a zaplatí poplatky s tím spojené. A taky je za Vás do určité míry zodpovědná. Dříve se pak stávalo, že třeba nějaký zaměstnanec šel do banky, půjčil si peníze, pak s nimi odcestoval pryč ze země a nikdo ho nemohl nijak dohledat. Proto jednu dobu se to snažily některé společnosti řešit tak, že po nástupu byl Váš pas během Vašeho zaměstnání uchováván u zaměstnavatele. To ale nebylo u všech zaměstnanců stejné, záleželo i na Vaší národnosti, pracovní pozici, atd.

V Kataru jste například museli mít i povolení zaměstnavatele, pokud jste jako zaměstnanec nějaké společnosti chtěli vycestovat ze země. Zadržovat pas je ale samozřejmě nelegální a někteří zaměstnanci si často stěžovali. Proto se od téhle praxe ve větší míře upustilo. Společnosti se pak snažily najít jiné řešení a i banky zpřísnily své podmínky při otevírání účtu pro pracující cizince.

Pracovní smlouvy se uzavírají dnes už různě a zase záleží na pozici, kterou vykonáváte, a jak se domluvíte se zaměstnavatelem. Standardní smlouva může být na dva roky s tím, že po uplynutí dvou let přechází automaticky na dobu neurčitou. Dříve samozřejmě odjet lze, ale vetšinou pak zaměstnavateli musíte uhradit část výdajů za vyřízení pracovního víza, což se pak vypočítavá dle doby odpracovaných měsíců, atd. Mně se také stalo, že jsem po roce měnila zaměstnavatele a vše proběhlo naprosto bez problémů. Já vždy říkám, že záleží na domluvě a komunikaci. Většina mezinárodních firem sídlících v Emirátech dodržuje určité etické zásady a s personálním oddělením se dá určitě vždy dohodnout.

Jak jste v Emirátech trávila volný čas?

V Dubaji se dá dělat spousta věcí, pokud to počasí dovolí. Ze začátku jsem hodně trávila čas s novými přáteli, kteří pocházeli prakticky z celého světa. O víkendu jsme chodili na pláž nebo do pouště, cestovali po okolí a seznamovali se s místní kulturou. Asi 1,5 hodiny autem z Dubaje leží území Ománu, kde jsou výborné šnorchlovací a potápěcí místa. U místní komunity expatů jsou populární různé turistické výlety do okolních skalnatých hor, které leží na hranici s Ománem. Pár takových výletů jsem absolvovala a byl to opravdu zážitek.

V Dubaji se stále něco děje, v zimním období se pořádá spousta venkovních koncertů nebo sportovních akcí. Já osobně mám ráda koně, tak jsem i ráda trávila svůj volný čas u koní a jezdila na vyjížďky do pouště.

Oblíbené jsou i takzvané “Staycation”, které tak nějak patří k místnímu luxusnímu životnímu stylu. Hodně resortů v Emirátech nabízí výhodné ceny na víkendové pobyty pro expaty, kteří zde žijí. Pokud ještě pracujete v hotelnictví nebo cestovním ruchu, tak ty slevy mohou být velmi výrazné, neboť se to považuje za součást profesního vzdělávání. Můžete tak strávit víkend v resortu u moře nebo v poušti, třeba v sousedním Emirátu, a využívat veškerých služeb s tím spojených. Takže vlastně máte takovou víkendovou mini luxusní dovolenou za velmi přijatelnou cenu, aniž byste museli cestovat někam daleko. A že je opravdu z čeho vybírat…

Tím, jak je Dubaj strategicky umístěná mezi Evropou, Asií a Afrikou, tak cestování patří asi k nejoblíbenějším aktivitám. Díky sociálním sítím existují například různé skupiny na Facebooku, které organizují víkendové výlety do okolních zemí, jako je třeba Indie, Írán nebo Srí Lanka. Ty jsou z Dubaje pár hodin letu a ideální k návštěvám na prodloužený víkend. Díky tomu jsem i já mohla poznat spoustu krásných destinací, do kterých bych se z Česka za normálních podmínek možná ani nevydala. Dubaj je město s velkou mezinárodní komunitou. 80 % obyvatel tvoří expaté a cizinci. Možností, jak trávit volný čas, je tu spousta a každý si může najít to své, co ho baví. A nudit se určitě nebude.

  Ing. Pavla Hodinková
Managing Director

Agentura Dream Job s.r.o.
personální agentura
pavla@dream-job.cz