Paní Jiřina Jenčková (37) v současnosti působí jako ředitelka společnosti Perfect Hotel Concept. Vystudovala střední hotelovou školu v Rakousku a poté odmaturovala v USA. Po návratu do České republiky vystudovala Vysokou školu hotelovou. Již v průběhu studií pracovala mj. v hotelu Crowne Plaza Prague Hotel. Zde posléze postoupila do pozice Vedoucí rezervačního oddělení a od konce roku 1999 se zabývá problematikou revenue managementu. V dubnu 2005 se ujala funkce Regional Reservation & Revenue Manager pro tři významné hotely společnosti Austria Hotels – Crowne Plaza, Grandhotel Bohemia a Grand Hotel Brno. V roce 2006 přijala nabídku k preopeningu Hotelu Alexander ve Stříbře, aby se později vrátila do Prahy, do vedoucí pozice Hotelu Archibald. V lednu 2007 nastoupila do hotelu President na pozici Revenue Manager, kde působila do konce roku 2012. Společnost Perfect Hotel Concept založila roku 2009.
Jiřina se rovněž věnuje lektorské činnosti – od roku 2006 vede semináře pro Asociaci hotelů a restaurací, od konce roku 2006 působí na Vysoké škole ekonomické. Od roku 2012 se věnuje výzkumu v oblasti revenue managementu v rámci doktorandského studia. Ve volném čase ráda cestuje, čte a věnuje se své rodině; má tři děti.

Jak hodnotíte úroveň studentů na Vysoké škole ekonomické, kde přednášíte?
Vzhledem k vývoji posledních let se dá předpokládat, že s celkovým poklesem množství studentů a téměř nezměněnému množství škol, zároveň dochází k poklesu „úrovně“ studentů. Možná bych to vyjádřila jinak. Pokud se začteme do charakteristik tzv. generací X, Y a Z a soustředíme se na hlavní rozdíly mezi nimi, myslím, že to přesně vystihuje i změnu v preferencích dnešních mladých lidí. V kurzu Hotelový management a Manažerská ekonomika pracuji převáženě se studenty 4. a 5. ročníků Katedry cestovního ruchu. Probíráme témata jako Personální řízení, Řízení kvality, Revenue management, Finanční analýza a plánování, Krizový management atp. Pokud se studentů zeptám na jejich motivaci k práci a co očekávají od své budoucí práce, mnohem častěji zaznívají slova jako časová flexibilita, ohodnocení na základě výkonů a ne podle „účasti“ v kanceláři, kladou mnohem větší důraz na prostor pro trávení volného času. Odmítají obětovat kvůli pracovnímu nasazení svůj soukromý život. Troufám si tvrdit, že se i trochu více orientují na rodinu. Ne, že by je nezajímala kariéra, to rozhodně ano, ale mnohem více uvažují směrem k „work life balance“.
V každém případě jsem přesvědčená, že nejen vzhledem k náročnosti výběrového řízení, ale i samotným následným studiem, disponuje Vysoká škola ekonomická jedněmi z těch nejkvalitnějších studentů. Což potvrzuje nejen renomé školy, ale i trvalá poptávka po těchto studentech ze strany zaměstnavatelů velkých značek.

Máte srovnání mezi studenty vysokých škol hotelových?
Nedomnívám se, že jsem v pozici hodnotit vysoké hotelové školy v ČR. Patřím mezi absolventy prvního inženýrského ročníku VŠH v Praze 8 (2004). Obecně považuji úroveň vysokých hotelových škol v Praze za dobrou, ale necítím se být v pozici být v tuto chvíli konkrétnější.

Je o studium hotelové školy zájem?
Neznám aktuální sílu poptávky po studiu na hotelových školách. Dnešní doba je neporovnatelná s obdobím, kdy jsem o studium na střední hotelové škole usilovala já (1991). Kdy studovat na hotelové škole znamenalo určitou prestiž a přijímací řízení bylo ve své náročnosti srovnatelné s přijímacím řízením na lepší gymnázia. Soukromé vysoké hotelové školy ještě neexistovaly. Studovat hotelovou školu je možná lákavé právě svým praktickým zaměřením. Spíše se domnívám, že je zde zájem o práci v oboru hotelnictví, cestovního ruchu a službách všeobecně, kde je určitě velký potenciál. Bohužel, co se týká kvality služeb v ČR, je to slabé. Ten přirozený projev pohostinnosti nám stále chybí. Ale to nás žádná škola nenaučí.

Jak jste se k přednášení na vysoké škole dostala?
Přednášet na VŠE jsem začala v druhé polovině roku 2006. Byla jsem oslovena Ing. Bakosem, který hledal specialistu pro přednášky na téma Revenue management v hotelnictví. Praktické aplikaci technik a metod revenue managementu se věnuji od konce roku 1999. Zpočátku jsem působila jako externí lektor pro vybraná témata. Později jsem zjistila, že mě učení a lektorování baví a prošla jsem kurzem „Aktivizujících vyučovacích metod ve výuce“ a posléze jsem vystudovala dvouletý magisterský obor na VŠE Doplňující pedagogické studium pro učitele ekonomických předmětů. Tím bych řekla, že se definitivně začala formovat jedna z mých pracovních oblastí a tím je výuka a lektorování.
V roce 2011 jsem byla oslovena doc. Indrovou, mou mentorkou, že by stálo za úvahu přemýšlet o doktorském studiu. Myšlenkou bylo posílit oblast Revenue managementu i z hlediska výzkumu a publikační činnosti využitelné pro praxi. V tuto chvíli většinou svých znalostí, kromě praxe, čerpám ze zahraničí. Po složení přijímacích zkoušek jsem v loňském roce nastoupila a nyní končím druhý ročník studia. Zároveň jsem i zaměstnancem VŠE KCR na částečný úvazek.
Ve stejném období, kdy jsem začala spolupracovat s VŠE, jsem byla oslovena Dr. Srdínkovou (předchůdkyně Ing. Cedidlové) z AHR ČR, kde jsem se zároveň stala externím lektorem AHR ČR. Jednalo se především o téma Rezervace a úvod do Revenue managementu, který jsme posléze s kolegyní Ing. Zmekovou začaly jako svůj produkt školit v dvoudenní podobě od roku 2008 nejen pro AHR, ale také pod hlavičkou naší společnosti Perfect Hotel Concept s.r.o. V současnosti disponujeme širokým okruhem témat jako je Upselling, Budgeting, různé formy Finančního řízení a mnoho dalších. Jedná se sice jen o doplňkovou část našich aktivit, ale lektorování nám přináší radost a okamžitou zpětnou vazbu.

Nabízíte možnosti stáží, jaké jsou?
Jsem velmi ráda, že VŠE rozšířila možnosti (tříměsíčních) stáží i pro studenty magisterských ročníků. Mohu říci, že jsem se díky svému zaměření výuky stala „manažerkou“ projektu za naši Katedru cestovního ruchu. Jedná se o volitelný předmět, ale za kredity. Těší mě poptávka ze strany kvalitních ubytovacích zařízení (a nejen jich) po našich studentech, se kterými vyjednávám podmínky. Zajišťuji smluvní dohodu mezi školou a subjektem, kde studenti mohou praxe vykonávat. Spolupráce má svá jasná pravidla a očekává se, jak praktický, tak teoreticky zpracovaný výstup z absolvované stáže. Možnosti stáží jsou velmi různorodé, co se týká pozic a oddělení, kam jsou studenti přijímáni. Očekáváme, že během obvyklých třech měsíců je student přidělen k mentorovi. Často se jedná o vedoucího určitého úseku. Společně proberou oblast, která by byla potřebná zpracovat a tento výstup se později stane i podkladem k závěrečné zkoušce z tohoto předmětu. Zpravidla se jedná o různé formy interních a externích analýz, spolupráci na tvorbě různých manuálů, obchodních a marketingových plánů atp. Často se stane, že subjekt (hotel, CK, asociace, …) má možnost si studenta během těchto cca. 3 měsíců (max. 20 hodin týdně) „prozkoušet“ a mnohdy jejich spolupráce pokračuje ve formě brigády či dokonce následného pracovního vztahu. Stáže jsou obvykle nehrazené, ale studentům jsou nabízeny různé formy výhod a benefitů ve formě voucherů, stravenek, zdarma stravování, čistíren oblečení, účasti na školeních apod. Velmi fandím propojení teorie s praxí. Z tohoto důvodu jsme se s kolegyní Ing. Zmekovou dohodly, že i část aktivity Perfect Hotel Job bude věnován stážím a za tímto účelem jsme pro zjednodušení a zrychlení komunikace pro nové zájemce o spolupráci, vytvořily nový komunikační kanál na Facebooku, LinkedIn a e-mail vzdelavani@perfecthoteljob.cz případně JJ.VSE@seznam.cz. Vnímám nás jako určitý předěl, článek mezi školou a praxí. A protože i my figurujeme v reálné praxi, dokážeme postřehnout požadavky a potřeby obou stran. Dá se říci, ideální kombinace  pro tento dlouhodobý projekt.

Co považujete za nejdůležitější faktor úspěchu?
1. Optimální dávka sebedůvěry.
2. Hard skills podpořené soft skills.
3. Mít „drive“; chtít a jít si za tím!
4. Určitou „added value“, nabídnout něco navíc oproti konkurenci.
5. Neustrnout na místě, stále na sobě pracovat ve všech ohledech, včetně celoživotního vzdělávání. Posouvat hranice.
6. Mít štěstí a určitou dávku pokory, úcty a respektu, nejen sama k sobě, ale i ke svému okolí, klientům, partnerům.
7. Zbytečně nehodnotit a neposuzovat, to nám nepřísluší.
8. Umět odpočívat.
9. „Open mind“ – být otevřen novým myšlenkám, postupům, možnostem.
10. Mít sám sebe rád.

Jaké největší výzvě jste zatím musela čelit?
Čelit různým výzvám je nedílnou součástí našich životů. Některé jsou menší, jiné větší a některé ovlivní náš úhel pohledu a přístup po zbytek našeho života.
Pokud to vezmu chronologicky, tak první pozitivní „šok“ jsem zažila v 15-ti letech při nástupu na Interkulturelle Hotelfachschule v rakouském Retzu. Měla jsem obrovskou radost, když jsem prošla sítem výběrového řízení na hotelové škole ve Velkém Meziříčí (1992). Škola byla zpočátku velmi náročná. Do každého ročníku bylo přijato pouze cca 15 Čechů. Museli jsme prokázat, že jsme tam oprávněně. Byla to úžasná zkušenost, na kterou velmi ráda vzpomínám. Výuka probíhala denně zpravidla mezi 7 – 18h, v pátek „jen“ do 16h (abychom stíhali vlak do Znojma). Škola měla k dispozici 4* hotel Althof, kde probíhaly praxe a každé léto jsme měli povinné 3 měsíce praxe v minimálně 4* hotelech kdekoli na území Rakouska. Po absolvování první letní praxe se naše jazyková bariéra oproti rakouským spolužákům vyrovnala.
Druhý, velmi pozitivní, tentokrát „kulturní šok“ jsem zažila při ročním pobytu v maturitním ročníku na Northview High School v Grand Rapidu v Michiganu. První měsíce byly náročné především z pohledu sžití se s americkým způsobem myšlení a životního stylu. Ale nepřišla jsem si tu tak úplně jako cizinec. Měla jsem možnost udělat si americký řidičský průkaz, hrát za školu volejbal, dělat těžkou atletiku, učila jsem na klavír, učila jsem postižené děti lyžovat, uklízela ve dvou rodinách (kapesné) a mnoho dalších školních i mimoškolních aktivit. Podařilo se mi získat stipendium od Natinal Honors Society za interkulturální projekt a mnoho dalšího. Potvrdilo se mi, že USA je v určitém smyslu opravdu tou „zemí neomezených možností“ a když někdo opravdu chce, může zde dokázat mnoho. Ten rok jsem strávila v hostitelské rodině, se kterou stále udržuji kontakt a která plánuje příští léto přijet.
Výchově dětí. To je opravdu velká životní zkušenost, na kterou vás nikdo nepřipraví. Na to neexistuje žádný manuál, jen mateřská intuice a doufáte, že to co děláte, děláte dobře. Je to ten nejdlouhodobější projekt, jaký znám, jehož výsledky s manželem uvidíme možná tak za dvacet třicet let.

Co Vám v práci dělá největší radost?
Zpětné vazby od našich klientů a účastníků kurzů.
Když se našim klientům daří i po ukončení naší „mise“. Pak víme, že jsme odvedli dobrou práci.
Když se na nás klient opakovaně obrátí s novými projekty.
A v neposlední řadě práce samotná. Baví mě nejen různorodost projektů, ale jsem nadšená, že mohu pracovat s kolegy profesionály, se kterými jsme si sedli i po lidské stránce a že se díky svým specializacím v rámci projektů ideálně doplňujeme.

Jaké máte plány do budoucna?
Mám jich několik a neustále si je doplňuji a zpestřuji, ale všechno má svůj čas.
V současné chvíli se po pracovní stránce snažím pomoci absolventům vysokých škol, resp. jde mi o to nenechat uchazeče či absolventy utápět se v případném momentálním vlastním nezdaru, ale pomoci jim připravit je na jejich vysněnou pozici a to nejen teoreticky, ale i prakticky. Zároveň v tom spatřuji možnost podat pomocnou ruku HR agenturám a navázat efektivní spolupráci.
Mým snem je uvést v život obdobu „Hotelové akademie“. Detaily případného provedení bych si s dovolení v tuto chvíli nechala pro sebe. Tato myšlenka ve mně dozrává několik let a postupně nabývá reálnějších rozměrů. Jedná se o dlouhodobý a náročný proces, který rozhodně nelze uspěchat.
A v osobním životě je těch plánu mnoho. V kontextu tohoto článku mohu zmínit svůj vlastní osobní rozvoj a zaměření se na oblast koučinku.

Máte nějaké životní motto?
Mám jich několik, ale možná bych to lépe vystihla tím, v co věřím.
Věřím v celoživotní vzdělávání, šíření osvěty, osobní rozvoj a sílu vnitřní motivace. Zabývám se „projekty“, které mají smysl a práce na nich mi přináší radost. Největší, nejefektivnější a nejdlouhodobější investice je do nás samotných.
Mít vize a sny a snažit se je naplnit. Nešidit sám sebe.

Co byste doporučila uchazečům, kteří by chtěli mít stejnou kariéru jako Vy?
Doporučila bych několik věcí, které souvisí s aktuální životní etapou čtenářů.
1. Na začátku bychom si měli zajistit kvalitní vzdělání, ideálně v kombinaci se zahraniční praxí, studiem, zkušenostmi – výhodou jsou nejen aktivní znalost jazyků, ale následný určitý řekněme „globálnější“ pohled na věc.
2. Pokud již jsme v pracovním procesu, odvádět poctivou práci, jít do úkolů naplno. Nezabývat se zbytečně myšlenkami na „zadní vrátka“. To nás zpomaluje.
3. V manažerských pozicích je velké umění najít si vhodné kolegy. Sestavit kvalitní širokospektrální tým, a pokud si spolu sednete i lidsky, je to výhra.
4. Nehledě na fázi vašeho pracovního cyklu – Poznejte sami sebe a podle toho hledat tu ideální práci pro sebe. Vždy totiž budeme úspěšní v tom, co nás zároveň baví a opravdu naplňuje.

Děkuji za rozhovor a ať Vás vše, co děláte, stále baví.

Pavla Berková – Managing Director, Personální agentura Dream Job