Tradiční česká hospoda je zpátky se vším, co k ní patří. Výborným pivem, stejně výbornou kuchyní, nadšeným personálem… Jakýpak tedy div, že se tu od prvního dne provozu dveře netrhnou. V květnu 2019 se Jan Punčochář dočkal uskutečnění svého snu. Jmenuje se U Matěje, sídlí v ulici U Matěje v bezprostředním sousedství kostela svatého Matěje. Jde o českou hospodu, které s příchodem listopadu víceméně zmizely. A trvalo dlouhých třicet let, než se probraly z Růženčina spánku a znovu se ucházejí o přízeň hostí.

umateje-hospoda-pokrmJedna z těch opravdu „echt“ je právě U Matěje. Stojí za ní Jan Punčochář, který si tak splnil dávný sen. A sice provozovat obyčejnou hospodou, skrz naskrz českou, kde by se host cítil po všech stránkách spokojeně. To se mu, jak ukazuje neutuchající zájem hostí, podařilo. Oslovující budova – jedna z komplexu Hendlova – nebo Šáreckého chcete-li – dvora, kde stával hostinec již v půli šestnáctého věku, se zrodila k novému životu.

Rozsochaté koruny stromů na zahradě poskytují hostům v létě chladivý stín, dva sály v prostě, efektně však designovaných sálech pak velepříjemné posezení. Rozlehlá hlavní prostora s mnoha okny a desítkami svítidel jíž v létě provívá mírný větřík má silný historizující náboj. K dokonalé iluzi chybí snad jen skleněný poklop na aromatické sýry u výčepu a mucholapky visící z lustrů.

Srnčí na smetaně v zastoupení zvěřiny umateje-hospoda-pokrm

Mimo diskuzi je ale nabídka. Jak stálý, tak denní lístek jsou plny báječných tradičních krmí, z nichž mnohé málem upadly v zapomenutí. Navíc připravených tak, aby vyvolávaly vzpomínku. Třeba srnčí na smetaně. S patrným puncem zvěřiny, rozpadávající se pod dotekem vidličky. A to omáčka! Hutná, vonící zeleninou, ani sladká ani navinulá – to díky mimořádné smetaně. Při každém soustu vás napadne: „… možná o stopičku míň smetany a klidně o knedlíček víc, ale jinak? Jako kdyby to šéf vystřihl podle receptury z Tvého sešitu, mami!“. Tohle si možná nad každým soustem každé variace říká v duchu každý.

umateje-hospoda-pokrmSilný vývar s játrovými knedlíčky nebo sezónní smažené houby

Z prachobyčejného vývaru s knedlíčky je zde mimořádná událost. Síla, poměr zeleniny a její tuhost při skusu, knedlíček plný jater, který si ve vývaru zaplave jen což! A tak je to se vším. Segedín, nad nímž jen přivíráte oči blahem a perně dolujete z dočista vyjedeného kastrůlku i poslední kousek zelí. Nebo v sezóně smažené houbové řízky. Ty vás přenesou do časů prvních prázdnin. Kdy jste nad každým zlatavým babiččiným řízečkem vždy znovu odpouštěli dědovi, že vás hnal do lesa ještě před úsvitem. Jindy zase s každým soustem candáta na kmíně a másle vzdáváte hold sladkovodní rybě.

Tradiční králík či konfitovaná kachna s nokyumateje-hospoda-pokrm

králík – na majoránce s noky a špenátem, konfitovaná kachna s noky a kedlubnovým zelím, nebo „jen“ dršťkovka zahuštěná telecími nožičkami vyvolávají euforii. Jeden každý chod vás navíc na celý čas oběda jako kouzelný koberec přenese do časů mládí. Kdy jste se celý týden na koleji těšili na domov. Krom jiného i protože k obědu chystala maminka plněnou papriku. Od těch dob jsem stejně dobrou dostal až právě zde. A když se na denním lístku objeví pajšl, mnozí proň nelitují cesty přes celé město!

Báječná obsluha, pivo jako v Prazdroji na Šalandě a velice slušný výběr vín. To si přidejte k prožitku a vůbec nic vám neuvadí, když si na jídlo počkáte o pár minutek déle. Protože odměnou vám je to, co se opakuje nad každým talířem. Jako byste s každým soustem dostávali malý kousek kuchařovy duše.

Vařit pro lidi, nikoliv exhibovat se svým egem. To je dar daný jen nemnoha opravdu velkým kuchařům. U Matěje se vám ho dostává měrou vrchovatou.

 

 

 

Autor: Milan Ballík

Zdroje: