Podnik stojící na okraji Mělníka nabízí vynikající italskou kuchyni.

Interiér vás ovšem nechá víceméně chladnými. Snad až na rozměrný poetický obraz dívky s ptáčky, který zdobí jednu stěnu prostory a působí až snově. Jakmile na stole přistanou hrudky bůvolí mozzarelly s ohnivými mini rajčátky, zdánlivě nedbale poházenými okolo bílého monolitu jemného, patro hladícího sýra, zapomenete na výzdobu místnosti. Znamenitá chuť rajčat společně s pár lístky rukoly, zakápnuté výborným panenským olejem, každým soustem rozkrývají tajemství kuchyně zpod Apenin. Obsažnost a intenzita dojmu vás tak okamžitě vtáhnou do kouzelného představení.
Po ouvertuře mohou docela dobře přijít těstoviny. Klasické spaghetti carbonara, jak to má být, přistanou na stole s pancettou a emulzí ze žloutků a pecorina, hlavně žádná smetana! Čistá skladba chutí v souznějícím akordu vypovídá o volbě těch nejlepších surovin. Obilný nádech přesně uvařených špaget, vonící tuk vyhlášené slaniny s nezaměnitelným výrazem. Žloutky a sýr ohlazují hrany a každé polknuté sousto volá po dalším. První dva chody doprovodilo Dalis rosé ze sklepa Endrizzi, což je zvláštní kupáž. Potkávají se v ní jahodovo ovocné valéry sorty Teroldego s minerálním, holunderovým projevem Sauvignonu Blanc. Nezvyklá kytka, atypický nos a vnímavě podtržená kyselina staví toto víno do pozice úspěšného průvodce mnoha jídel.

Opět se navíc ukázal majitelův cit pro výběr vhodných vín. K chobotnici se úžasně šikla Malvasia Nera Talo pod etiketou San Marzano. Bohatý buket, široká chuť, kde se uplatnilo uměřené, neznásilňující objetí dřevem. Plné tělo bez silných taninů se setkalo s redukcí v jídle a umocnilo bohatý doběh sousta při odeznívání.
Závěrečné tiramisu v tradičním ustrojení jen potvrdilo, že Santo zvládá Itálii na jedničku. Kdo sem jednou zavítá, pochopí.
Milan Ballík