Populární Mincovna dostala sestřičku. Sídlí v areálu Státní tiskárny cenin a jmenuje se – jak jinak – Restaurace Tiskárna.
Zajímavý, bohatě členitý interiér Tiskárny skýtá mnoho možností posezení. Můžete se vystavit na odiv kolemjdoucích za rozměrným auslágem, usadit se u vysokých stolů a pódiu ve střední části, nebo v příjemné, shora prosvětlené prostoře s výhledem do otevřené kuchyně. Dobře se sedí i u baru, jdete-li jen na jedno dvě točená plzeňská, privátní akce se mohou odbývat v přívětivém podzemním salonku.
Co se stylu kuchyně týká, David Kalina, který coby šéfkuchař velí oběma restauracím, vsadil na českou klasiku. Dokonce sáhl do historie ještě hlouběji než v Mincovně na Staroměstském náměstí. Možná pod vlivem stých narozenin republiky nebo díky zvýšenému zájmu klientely o dobře odvedenou českou kuchyni z dob jejích počátků, inspiroval se v čase mezi koncem 19. věku a znárodněním. Tedy s výjimkou obou válek dobou největšího rozkvětu tuzemského pohostinství.
Když dostanete do ruky menu, svlažíte se prvními doušky báječně ošetřeného Prazdroje a začnete vybírat jednotlivé chody, jistě vám neujde speciální pasáž na úvodní straně lístku. Pod heslem Pokrmy 1. republiky je seřazena šestice jídel, jež pocházejí z kuchařských knih vyhlášených autorek – Marie Trachtové, Hanny Dumkové či „Sandtnerky“.
Není však zdejším dogmatem volit právě z onoho půltuctu. Zajímavým předkrmem může být třeba salát z volské tlamy, přesněji z hovězích líček s fenyklem a feferonkami. Spousta masa na úkor sulcovité želatiny, znamenité ochucení. Sousto není ani kyselé, ani příliš masité – o to se postará lehce pikantní zelenina – a už vůbec ne mdlé. Pro probuzení chuti je optimální, jen jako všechno zde poněkud předimenzované.
Potom už může přijít čas na První republiku. Hříbková polévka s kapustou, zahuštěná rýží, se zeleným hráškem a lahůdkovou slaninou. Koncert českých chutí umně sestavený Marií Janků-Sandtnerovou a pro moderní dobu vyladěný Davidem Kalinou. Slanina vnese silný nádech masa, kapusta podtrhne typický výraz. Hrášek vyladí dojem svou nasládlostí a rýže není zase až tolik.
I když možná budete mít po předkrmu a polévce dojem, že už víc nezvládnete, nedejte se odradit. Zkuste neobvyklého španělského ptáčka z telecího masa s ančovičkovou nádivkou a žemlovým knedlíkem. Že nemá s tím naším nic společného? Marie Trachtová v roce 1909 ale věděla, co dělá.
Ať už si v Tiskárně poručíte cokoliv, nebudete zklamáni. Volání po české klasice, které se nám po léta nedostávalo v žádoucí kvalitě, bylo šéfkuchařem Tiskárny vyslyšeno. Mimořádná je kančí kýta pečená na jalovci z aktuální nabídky, datlový dortík na závěr s máslovým krémem, čokoládovou polevou a marinovanými datlemi potěší jakbysmet. Je to opravdu pohádka, po níž musí zjihnout kdokoli.
Pravda, jídla v Tiskárně nejsou žádná dieta, ale jednou za čas poznat, jak se jedlo v českých zemích ještě za C & K říše, to by mělo být součástí poznání našich dějin. Tiskárna tuto možnost nabízí v mimořádně autentické podobě.
Dovolte mi krátkou poznámku. Mezi spoustou značek hodnotících kvalitu pohostinství je jedna zvlášť zajímavá, s velkými ambicemi, Czech Specials. Nevím, jakým způsobem probíhá výběr restaurací, domnívám se však, že Tiskárna je jasnou volbou.