V Karlových Varech nepatří k největším. Po dlouhá léta se však hotel Promenáda pyšní vyhlášenou kuchyní a přidává k tomu vydatnou porci „starých dobrých časů“.
Výhodná lokace ve svahu nad Vřídelní kolonádou i starosvětsky rozšafné průčelí s girlandami květin v oknech dělají hotelu Promenáda nejlepší reklamu. Interiér tamní restaurace, dlouhé a úzké členité prostory, je řešen v působivém duchu s nábojem poetiky časů dávno minulých. Použité materiály i tvary mobiliáře jsou však ryze současné, stejně jako ostrý černobílý pás op-artového vzoru. Kosé linky svou strohostí tak trochu boří něžnou poetiku, která z budovy vyzařuje navenek.
Co však převyšuje úroveň v podnicích této třídy běžnou, je obsluha. Vstřícní, patřičně odění číšníci, jazykově vybavení a především vysoce profesionální. I díky nim se čas zde strávený promění v sympatické posezení.
Jak je tomu s kuchyní? Pětice studených předkrmů na výběr, servírovaná přeložením ze stříbra, ve vás probudí podvědomý pocit „starých dobrých časů“. Roastbeef se salátem Waldorf, okurka, salát z uzeného hovězího jazyku a další tři drobnosti – denně obměňované – naznačí směr zdejší kuchyně.
Ani consommé Brillat Savarin, tedy silný vývar typické chuti, nemělo chybičku. Fritátové nudle doprovázející polévku jí nadmíru prospěly již při prezentaci, jejich podpora se příznivě projevila také na patře.
Telecí ossobuco na bílém víně s křehkou zeleninou vyznělo rovněž vcelku potěšitelně. Mimořádně křehké maso se od kosti oddělovalo téměř samo, jen pod silou pohledu. Telecímu optimálně sekundovala jemná omáčka, do níž vnesly stopu čerstvosti proužky zeleniny. Jediné, co nějak nevyšlo, byly deklarovaná příloha. Pommes duchesses, tyhle křehké pusinky sametové chuti, se totiž nekonaly. Kuchaři se zřejmě nechtělo s pracnou přílohou dělat, takže servíroval „šťouchačky“. Běžně mi nevadí, mám je rád, ale v tomto případě šly trochu proti telecímu svou obhroublostí. Nevsadil bych přitom ani na avizované, údajně lanýžové vylepšení chuti.
Závěr obstaraly meruňkové knedlíky v perníkové polonéze. Na másle osmažená strouhanka, nastavená cukrářským perníkem, pod ní knedlíček z křehkého těsta ukrývající meruňku nečekané chuti. Nebyla prvoplánově sladká, teprve v konci nabídla lehký vstup cukru. Výsledkem bylo až nečekaně příjemné zakončení pořadu.
Promenáda patří k milým gastronomickým zastávkám. Pobyt zde, rámovaný nevtíravým klavírem, umocněný málokde vídanou úrovní obsluhy, je velice povzbuzující. Přes drobné chybičky se i zdejší kuchyně dá považovat za povedenou. Pokud máte štěstí a kuchař se zmíněných přehmatů nedopustí, potom bude návštěva stát za to se vším všudy.
