Recenze – Restaurace Ještěd

Jako prsten navlečený na kónickém těle vysílače Ještěd dopřává kruhová restaurační prostora s mnoha okny hostu jedinečnou možnost popatřit na panorama širokého okolí. Vnitřní prostor nicméně není kdovíjak atraktivní. Neprostřené nezaložené stoly ničím neupoutávají, oči hostů míří častěji ke stropu a obdivují atraktivní detaily konstrukce. Snad alespoň nabídka menu bude zajímavější.

Nabídka v jídelním lístku není zvláště oslnivá a postrádá fantazii. Podnik preferuje českou klasiku, což může být zajímavé téma, pokud se poctivě uchopí. Začínáme proto obyčejně, kuřecím vývarem. A nemá vysloveně chybu. Tenká chuťová linka, kterou formuje hlavně zelenina a z ní potom mrkev, ale nedává drůbežímu masu mnoho prostoru. Kořenění je tuctové, takže se docela dobře můžete při třetí čtvrté lžíci přistihnout, že výhledy do krajiny vás upoutávají víc než polévka.

Ve výběru dalšího chodu nad guláši, vepřovou krkovicí či duetem řízků vítězí plněné bramborové knedlíky. Z velké části je však příčinou jejich relativně působivá prezentace. Jestliže totiž polévka mohla být považována za odpovídající – kdyby nepřišla vychladlá – knedlíky vyloženě zklamaly. I ony byly studené.

Vychladlé bramborové těsto je problém. Ulpí na chrupu i patře a je zatraceně těžké se ho zbavit. Maso se zelím sice zanechá zajímavou stopu, ale těsto ji převálcuje a strhne s sebou. V ústech tak zůstane jen zvláštní odér hodně dopředu uvařených brambor a ani průměrnému pivu se nepodaří jej jen tak odstranit. Frekventant kurzu základů kuchařského řemesla by to nesvedl hůře.

Po téhle zkušenosti se nebude chtít do dezertu asi ani vám. Nedivím se. Mám ale na onen neblahý pocit z oběda lék. Zvedněte se, zajděte do vedlejšího baru a dejte si nějakého cloumáka. Až se budete vracet ke stolu, díky skutečně nevšedním pohledům z oken možná na oběd zapomenete dostatečně brzy.

Stavba věže byla dokončena v roce 1973. Od té doby sklidila řadu nejvyšších ocenění a získala tisíce obdivovatelů. Je škoda, že totéž nelze říci o tamní restauraci. Přitom by stačilo tak málo. Liberecko oplývá znamenitými regionálními produkty, které by ve spojení s trochou kuchařovy invence zvládly povznést nabídku z mokřadí beznaděje. Takto se bez uzardění etablovala jen posádka číšnic na place. Usměvavé, se znalostí nabídky, hbité tak, aby zvládaly vlny lačných turistů postupně zaplňující nevšední prostor.