Pokud máme jmenovat restaurace, které do puntíku splňují smysl názvu fine dining tak, jak jej chápeme dnes, potom mezi prvními musí zaznít jméno Coda.
Mimořádný desing celého hotelu zdůrazňuje esprit restaurace samé. Elegantní založení, od ostatních částí oddělený prostor, zklidňující prostředí bez rušivých elementů. Přidejte si k tomu jeden z nejlepších kolektivů obsluhy ve městě vůbec a dostanete obrázek skrz naskrz přívětivé restaurace nejvyššího ranku.
K tomu, aby celý obrázek pevně zapadl do celku, patří samozřejmě i kuchyně. Té vládne David Šašek, a předem je nutné říci, že znamenitě. Bez hlučných fanfár o vlastním umu, pracuje nenápadně, ale bez ustání na tom, aby jeho kreace nepokulhávaly za vším ostatním. Navíc je na všech talířích, které jdou z kuchyně, vidět šéfkuchařova láska k profesi.
Pokud budete mít možnost se posadit na střešní terase s výhledem, který vyráží dech, máte postaráno o nezapomenutelný prožitek.
Stylově lze začít foie gras. S malinami ve třech texturách, pyré z pečených jablíček, salátem pak choi, a semtam zářícím jedlým květem. Játra, všemi komponentami své ekipy na maximum odlehčená, chutnala vpravdě úžasně. Maliny v optimální fázi vyzrání odzbrojily převahu tuku, salát v opozici přidal něco hravé rozpustilosti. Dotek sousta na patře tak odeznívá v sametových akordech, díky jablku příjemně nasládlých.
Pokud se dále rozhodnete pro mušle svatého Jakuba, nechybíte. Na másle pečené, doprovázené pyré z celeru, mírně restnutý zelený hrášek. Jako korunka na diadému chutí pak ještě variace kaviáru Linquot.
Nevšedně ustrojené jakubky u nichž děrované plátky lisovaného kaviáru akcentovaly příchuť moře, tknuté sladkostí hrášku bylo radostí pozřít. Celer sice jejich rozlet lehce přibrzdil, ale i tak…
Mezi hlavními vchody narazíte na atraktivní kreace, grilované scaloppine z tuňáka například. Ovšem sáhněte po jehněčích kotletkách. S pancettou, pečenou hlívou královskou, trochou liškového ragú. Pro oživení ještě omáčka z Madeiry, pro utlumení a srovnání chutí do řady domácí bramborové noky. Poněkud rurální a hodně české.
Stejně tak každého mlsného potěší treska ve vakuu na 56 stupňů C, veluté ze šalotky, s pyré z černého kořene. Pro stopu chutí českého venkova navíc pár kapek petrželkového oleje. Celek, také díky řezu ryzího masa z horního šálu, znovu představuje excelentní koncert pro patro.
Patrně budete příjemně zasyceni, neomítejte však dezert. Zvlášť sorbety, z kozího kefíru, a malin s ibiškem. Ruku v ruce s nugátovou pěnou uklidí v žaludku jako v pokojíčku pro panenku.
Když podvečerní větřík přináší na terasu vůně petřínských luk a hájů, slunce zapadá za Strahovským klášterem, se vás po poslední lžičce sorbetu zmocní pocit radostné blaženosti.
Je milé vědět, že v přívalu zhusta průměrných bister či populistických kontejnerových konceptů s gastronomií spíš prostřední existují restaurace jako je Coda. Bez nich bychom za chvíli zapomněli, co to je pohostinství té nejvyšší ligy. A jakým zážitkem návštěva v nich je.
Autor: Milan Ballík
