Prostory hodné královského majestátu jsou domovem restaurace Radniční sklípek už od sklonku XVIII. věku.
Hospoda tu byla dokonce dříve, než se do kancelářských prostor nastěhovali úředníci správy města.
Celým honosným sálem jsou jakoby bez ladu a kladu poházeny stoly a židle. Je jich tu hodně, sklípek pojme až 250 hostí. Aby uniformita nenudila, jsou některé stoly pojednány ve svítivě červené barvě. Dalším prvkem, rozbíjejícím ostych budící atmosféru, je „stěna vzkazů“ podél celého schodiště od vchodu. Je znovu barevně provokující – v ostré žluté – a slouží k tomu, aby na ni kdokoliv pro kohokoliv umístil jakýkoliv vzkaz. Visí jich tu stovky.
Kuchyně, která je tu k mání, potom má k noblese společnosti, která se tu kdysi scházela, vcelku daleko. Jde především o prosté receptury dělného lidu. Což není nic proti ničemu, jsou-li jak náleží ustrojeny.
Česnečka z uzeného a vepřového masa například. S chlebovými krutony a kousky sýra, podávanými zvlášť v samostatných miskách, je toho příkladem. S bohatou náloží masa, vcelku příjemně vychucená, vydatná. Nikoliv kdovíjak omamující chuti, ale s takovou silou, že po jediném talíři mohl konzument už bez dalšího jídla po zbytek dne sedět u stavu, nebo foukat do sklářské píšťaly.
Podobných kreací z receptur podhorského venkova najdete na lístku vícero. Vepřové vrabečky – pečené vepřové kostky na česneku, v silném cibulovém základu, s restovanými bramborovými špalíčky. S provokujícím cibulovým zelím a slušnou porcí masa, plovoucí v lahodném výpeku. Nebo španělský ptáček v chutné, obecně líbivé omáčce. Tam trochu zazlobila rýže, tvrdší a suchá, až se zrnka rozbíhala a utíkala z vidličky. Jsou tu samozřejmě k dostání i onačejší krmě, ať už ryby, silná skupina grilovaných mas všeho druhu. A řada drobností k pivu.
A propos, pivo. Mezi vrcholem klenby a výčepem je za sklem umístěné pivní hospodářství. Se žlutými tanky, z nichž zruční výčepní točí znamenitě ošetřené pivo z pivovaru, který restauraci v roce 2014 vysoutěžil a zainvestoval. Vybrat si můžete z asi kompletního sortimentu svijanského sortimentu, což obnáší bezmála tucet různých piv. Jedno lepší druhého. Jakoby se zpod klenboví stropu snášel do půllitrů žíznivých božský nektar.
Na Radniční sklípek bude patrně třeba si zvyknout. Pokud strávíte dílem kakofonický interiér, zvyknete se ni na hluk rozvášněné společnosti, potom se patrně – díky neokázalé, ale dobře chutnající kuchyni a pivu „jako křen”! – stanete častými, ne-li stálými hosty.
