Vnímavě pojednaná stavba v jednom z nejkrásnějších koutů Šumavy, dílem kamenný dům, dílem roubená dřevěnice. A prý tam skvěle vaří.
Podmanivý výhled z rozlehlé letní terasy na vody Roklanského potoka, lemovaného ztepilými, sytě zelenými smrkovými lesy, je hlavním tahákem modravského pivovaru Lyer. Však také získat místo na zmíněné terase v létě není vůbec snadné. A prý ani v lokále se volné nevidí pokaždé. Na jídlo se tu navíc čeká dlouhé minuty, ale stojí to za to, říkají šťastlivci, kteří zde pojedli. Uvidíme.
Polévka je grunt, takže jí začneme. Hovězí vývar s nudlemi a zeleninou byl silný dost, nudlí v něm plavala hromada, poměrně dost bylo i masa, zato zeleniny sporadicky. Do chuti navíc moc nepromluvila. Prohřeškem polévky však byla vlažná teplota a nepřirozeně tmavá barva. Možná varianta pro teplé dny? Pokud ano, tak nešťastná.
Pověst o kuchyni tak dostala ťafku, nicméně mýlili se i ti, kteří mluvili o nekonečně dlouhém čekání. Nebyl jsem ještě ani v polovině vývaru a už na stůl připlachtilo koleno. Vykostěné vepřové kolínko se staročeskou lepenicí. Také trochu vychladlo a bylo spíš udušené než pečené, s lepivou, klihovatou kůží. Do zázraku mělo zkrátka daleko jako z Modravy do Košic. Maso navíc nevonělo libým odérem sádla, mdlý řídký výpek působil dojmem, jako by ho kuchař nepatřičně nastavoval. O nápravu se pokusila lepenice, ale ani ta příliš neuspěla. Byla nedochucená a s malým množstvím málo důrazného zelí. Jako by se kuchař všeobecně bál dát chutím křídla. O to větší škoda byla nadstandardně velké porce.
Chmurné myšlenky zčásti zahnal makový koláč s borůvkami. Tenká vrstva vláčného těsta nesla vysokou porci máku, koláč byl akorát sladký a mák jemně umletý tak, aby zrnka nezůstávala mezi zuby. Báječné byly i šťavnaté borůvky. Jenže kombinace těchto lesních plodů s mákem v jednom soustu se příliš neujala. Jak z toho ven? Borůvky se šlehačkou zvlášť, makový koláč jako sousto na prostřídání. Vlastně to byly dva dezerty v jednom, i když to tak kuchař patrně nezamýšlel.
Aspoň že modravská piva měla charakter. Černé navíc působilo, že je o čárku výše, obilně kávový nádech cikorky chutnal i osvěžil. V době, kdy se domácí turista orientuje na krásy domoviny a lokality, jako Modrava, jsou zavaleny jídla a pití dychtivými davy, je škoda hazardovat s dobrým jménem restaurace jen proto, že poptávka převyšuje nabídku. Za sebe bych si na pořádné, propečené koleno rád počkal. Co dělat, snad příště.
