Komorní náves, obklíčená sídlištěm, s dominantou historické zemědělské usedlosti v níž hospoda sídlí je místem, kde se o to úspěšně snaží. Nabízejí totiž vyžití po všech stránkách, ovšem s gastronomií v hlavní roli.
Bohatá nabídka v níž najdete klasické české receptury s dotekem současných trendů, protkaná atraktivními vstupy z evropských kuchyní, doposledka plní shora řečenou vizi. Skrze kreace šéfkuchařova týmu vás uvede do časů bez spěchu, telefonu a věčného toulání se na sítích. Musíte ovšem vypnout mobil a computer vůbec neotevírat. Prvním krokem k tomu bude už předkrm. Ve stálé i denní nabídce jich je celá řada, jeden lákavější druhého.
Marinované sardinky s limetovou espumou dokořán otevřely dveře do hájemství mlsných. Proleželé, vnímavě připravené, kdy kosti už nezlobily, ale splynuly s masem, marináda pak dodala rybině noblesnější výraz. Tomaty rozhojnily šíři záběru v chuťovou serenádu na patře. Jen espuma, možná díky poněkud sladšímu spíš cukrárenskému ladění, s ostatním spíš bojovala.
Pokud bude v denní nabídce belgický tatarák, jděte do něj. Nezvykle světlý odstín a jemná až pastózní textura avizují něco ne docela obvyklého. A opravdu, základní kořenění středomořského stylu je dále našířeno o sýr – ve hmotě masa i na povrchu, koktejlovou omáčku a ještě cornichonky, tuším. To vše dále rozevřelo chuťový vějíř a postaralo se o jemný až hladivý průběh sousta. Dokonce tak, až šupinky parmezánu na povrchu téměř přerazily dojem z masa samého. Báječných topinek pak bylo tolik, že nebylo lze zkonzumovat je aniž by vychladly.
Můj hlavní chod neměl chybu. Zauzená vepřová pluma se savojskou kapustou, nastavovaná kaše s majoránkou, omáčka z černého piva zřetelně osvětlily důvod popularity zdejší kuchyně. Mimořádně upravené maso, netuctová příloha, kapusta coby optimální spoluhráč. Navíc provokující, ne však uzurpující akord omáčky, paráda!
Obmyslně byl postavený i dezert. V plné sezoně jahod je kuchař ponechal v čistě rurální, nijak mámivě naslazené variantě. O příjemné konečné vyznění se postaral chladný sametový, mírně ochucený mascarpone.
Kastrol je místo, kterési zapište do pořadu návštěv restaurací, pokud je tam ještě nemáte. Příjemné zahrádky přední i zadní, vstřícný perzonál, který se nenechá zbláznit chvilkovými masakry objednávek. Servírky mají vždy čas se zastavit a prohodit pár slov. O tom, co prodávají, pak vědí vpravdě hodně.
Pokud je něco, co o něco snižuje veskrze útěšlivý pocit, potom interiér hlavního lokálu. Studí. Tmavá až černá v kombinaci u závěsů, totéž u ubrousků na stolech. K tomu světlý mobiliář. A jakýsi kříž na jedné ze stěn, kdy svislým ramenem je černá tabule s nabídkou. Horizontální část tvoří fotografie příběhu z kuchyně, opět černobílé. Žlutavé podsvícení stropu ani barevné segmenty na obrázcích nestačí těžkou převahu bílé s tmavou proteplit.
Není to až tolik důležité, vím. Ovšem i toto dotváří plné a ryzí potěšení z návštěvy restaurace – jakékoliv.

Autor: Milan Ballík