Vážení kolegové-spoluobčané,
dovoluji si vyjádřit svůj osobní postoj, který jsem koncem minulého týdne zaslal zaměstnancům naší společnosti a který naleznete níže.
Neočekávám, že se mnou budete souhlasit, ovšem potřebu vyjádřit svůj názor a podporu lidem, kteří chtějí a hlavně musejí pracovat, aby uživili své blízké a splnili své závazky, je pro mne důležitější.
Vážení kolegové,
naše provozy jsou uzavřené již třetí týden a zcela jistě ještě nějakou dobu budou. Stále však myslím na Vás, naše zaměstnance, neboť se již od začátku s aktuální situací nechci ztotožnit. Trápí mne, protože nejsem v tuto chvíli schopen naší společnosti pomoci.
Uvědomuji si složitost současné situace a proto bych Vás všechny rád ujistil, že vedení společnosti a oddělení HR Vám je v případě potřeby a otázek stále běžně k dispozici.
Stále ještě není finálně ustanoven zákon o finanční pomoci, která by nám měla být poskytnuta státem. Její podoba se neustále mění, ale dříve či později zákonodárci konečnou podobu předloží a prezident jí schválí. V tuto chvíli jsme v pravidelném kontaktu s AHR ČR, která nám pomáhá rozklíčovat záplavu informací, vydaných tiskových zpráv a je s vládou ČR v přímém kontaktu. Budeme Vás informovat.
Mám také potřebu se k celé aktuální situaci vyjádřit, neboť ji považuji za bezprecedentní blamáž.
Svalovat vinu na politiky a jejich restriktivní nařízení by nebylo korektní. Přijali společenskou objednávku, dělají svoji práci a z mého pohledu ji dělají moc dobře.
Dámy a pánové, jsme to my jako celek, kdo si způsobil současnou situaci. Naše objednávka zněla zcela jasně: „Za každou cenu ochránit zhruba 5% rizikové skupiny obyvatel na úkor 95% běžné populace”. Jinými slovy, léčíme si zraněné koleno, ale lámeme si přitom páteř.
Nikdo si nepřeje, aby kdokoliv umíral zbytečně. My si ovšem ve své lidské sebestřednosti, kdy se od průmyslové revoluce považujeme za Bohy, nechceme už ani připustit, že lidé vždy umírali a umírat budou. V tomto konkrétním případě se ovšem zdá, že nás nezabije strašidlo Covid 19, ale bázlivost a strach z něj. Je to podobné, jako když nadměrně využíváme antibiotika. Z obavy a „pro jistotu“. Díky tomu ovšem dlouhodobě jejich účinnost klesá a jednou přestanou účinkovat úplně. Pak za svůj strach zaplatíme nejvyšší cenu. Zbytečně.
Ano, naše společnost se stala díky komfortní zóně, ve které dlouhodobě žijeme a ze které tak neradi vystupujeme, změkčilou a pohodlnou.
Vše, o co naši předci museli bojovat a těžce pracovat, považujeme za naprostou samozřejmost. Od potravin, které nám jsou kdekoliv a kdykoliv k dispozici a nejsme schopni je ani spotřebovat, až po možnost kdykoliv si rozsvítit, když je tma. A opět, abychom se nebály, stačí ťuknout na vypínač.
Proto ve svých životech řešíme naprosto banální nesmysli, většina populace má nadváhu a mladší generace bydlí do 30 let u rodičů, v mama hotelích.
Tato komfortní zóna, ve které jsme dlouhá léta a kterou tak nesmyslně a bezhlavě bráníme, abychom o ní nepřišli, nás v tuto chvíli ovšem ekonomicky rychle zabíjí. Chci věřit, že si tímto přístupem dáme jen pár facek a skončí to maximálně otřesem mozku. Pokud se, ale situace protáhne, přijdou skutečné, existenční problémy.
Nejsem epidemiolog a toto onemocnění nezlehčuji a ani nepodceňuji. Já jím opovrhuji. Řídím se totiž čísly, neboť na rozdíl od lidí a medií, jedině ty totiž nikdy nelžou. Nastudoval jsem si statistiky z Českého statistického úřadu a Státního zdravotního ústavu a zde jsou:
V roce 2018 (poslední datově zpracovaný rok) zemřelo na území ČR 112 920 lidí, z toho každoročně v průměru 1 500 lidí na chřipku. Celosvětově pak chřipkou onemocní 5-10% dospělých a 20-30% dětí. Tedy zhruba 1 miliardy lidí. Při 2% úmrtnosti z tohoto světa odejde ročně 2 miliony lidí. Na chřipku.
Tak často zmiňovaná Itálie: V roce 2017 tam chřipkové onemocnění ukončilo život 24 981 lidem. Každý rok je toto číslo v Itálii v průměru kolem 20 tisíc lidí.
Úmrtnost na skutečně vražedné epidemie (Španělská chřipka, mor) byla v lidské historii vždy 25-30%
Covid 19 má úmrtnost cca. 3% a to navíc ze zjištěných případů, kterých je tak 10% z celkového počtu skutečně nakažených.
Pozastavil se někdo z nás někdy nad takovými čísly? Nevím o tom.
Teď se ovšem necháváme bezostyšně manipulovat médii. Na druhou stranu, o čem by také informovaly, když se nic jiného ve světě neděje.
Pravdou je, že Covid 19 je mnohem více infekční než běžná chřipka. Opatření na ochranu rizikových skupin jsou tedy nezbytná, aby tito lidé, včetně našich blízkých, zbytečně neumírali tak, jako se to děje v jiných zemích. To je příliš kruté a nesmíme to dopustit. Je, ale stejně klíčové, aby tyto opatření nebyly natolik razantní, než se stanou likvidační pro celou naši společnost.
Rád bych svoji zprávu zakončil něčím pozitivním. Tedy je zřejmé, že takový ekonomický útlum pomůže námi devastované planetě se na chvíli zregenerovat. To je pro nás dlouhodobě skvělá zpráva. Stejně jako fakt, že během nouzového režimu fungování státu na nás nikdo nestřílí. Zatím. Covid 19 také do agresivnější formy prozatím nezmutoval a zdá se, že se na to ani nechystá.
My, jako společnost, chtě nechtě, musíme vystoupit ze své komfortní zóny a dostaneme životní lekci, kterou tak nutně potřebujeme, neboť jsme si jako „páni tvorstva“ už neviděli ani na špičku nosu. A rouška za to nemůže…
S pozdravem,
Petr Lžičař Ph.D.
General Manager
Le Hotels Group
Truhlářská 16, 110 00 Praha 1
