Zkuste někdy začít syrečkovým tatarákem s opečeným chlebem. Teď oslovuji ty, kdo tento po čertech vyzrálý sýr zrovna nemilují. Ve zdejší úpravě, kdy paprika s typickým projevem tvarůžků chvíli hraje páku ve snaze přebít jeho odér, je to sousto přinejmenším zajímavé. Paprika zprvu mírně vede, ale ve finiši rozumně ubere tah a syrečky, už ne s tak důraznou vůní, se postarají o pikantní, trochu až dramatický závěr. Takto komponovaná receptura dává prostor mezi dvěma krajnicemi, jak se k syrečkům postavit. Můžete je milovat nebo nevyhledávat. Vzácně laděný tatarák v Uhříněvsi však dává třetí možnost. Občas si je dopřát – a přežít to.
U pokračování není rozhodování talik na hraně. Vyberte cokoliv, a můžete si být jisti krmí po všech stránkách dobře ustrojenou. Ať sáhnete po hotovce, zavolíte mezi steaky, či se rozhodnete pro denní menu, všechno bude dobře. Pivní koleno v lehce pikantní omáčce s čerstvým křenem a hořčicí, které nabízí snad každý podnik, zde má vyhlášenou pověst. Svíčková je první volbou, nemusíte přemýšlet nad tím, zda maminka vařila lepší. Ta zdejší chutná stejně znamenitě. U steaků potom, ne všichni, ale ti, kteří vědí, volí špalek z krkovice.

Pomalu tažený nabídne znamenitou chuť vepřového, již akcentuje zpola rozpuštěný tuk. To je hnízdo chuti, které pomůže masu nabýt ten správný štych. K vidění je tu často útlá žena, která slastně žvýká notné sousto vepřoviny a v očích se jí zračí: „… do pekel s dietou!“.Je třeba se zmínit o zdejších pivech. Jedno jako druhé se pije samo. S patrným chmelovým podtextem, podle stupňovitosti také odpovídající plností. Každé se hodí jako partner k jiné krmi, vždy je však jejím galantním průvodcem, nikdy znásilnitelem. Rozhodně však zkuste Porter. Tmavý jako noc má sílu býka, ale nebojte se ho. Podává se tuším ve třetinkách, což je optimální množství. K tomu, abyste si ho jak náleží vychutnali. Osloví vás více či méně, ale nikdy neporazí – tedy pokud si neporučíte pět šest dalších…
Po placu se pohybují hbité dívky, které prostor zvládají s přehledem. Až na jeden prazvláštní úkaz. V jednu chvíli se sběhnou k baru s zapředou veselou, hlasitou debatu s jedním patrně štamgastem. v tu chvíli – host nehost, bavíme se, tak si počkej. Tohle byla ne zrovna příjemná zkušenost, které výsledkem bylo pětatřicetiminutové čekání na hlavní chod! V poloprázdném lokále. Poněkud to kalí prožitek z posezení zde.
K dokonalému renomé Pivovarské restaurace by patřilo, kdyby s respektem, jakému se těší šéfkuchař a jeho tým či pivovarská parta, bylo možné nahlížet i práci zpovykané obsluhy.