Podnik stojící na okraji Mělníka nabízí vynikající italskou kuchyni.
Aby se restaurace na nešťastném místě těšila zájmu hostů, musí být zatraceně dobrá. Obojí splňuje mělnická restaurace Santo nacházející se ve stejnojmenném hotelu dokonale. Stojí skoro na periferii města a čelem se tlačí do kruhového objezdu frekventované výpadovky, navíc není na první pohled snadno ke spatření. Přitom nejen místní, ale i labužníci z okolních měst včetně metropole sem zavítají, aby ujížděli na vpravdě mimořádné kuchyni italského charakteru.
Interiér vás ovšem nechá víceméně chladnými. Snad až na rozměrný poetický obraz dívky s ptáčky, který zdobí jednu stěnu prostory a působí až snově. Jakmile na stole přistanou hrudky bůvolí mozzarelly s ohnivými mini rajčátky, zdánlivě nedbale poházenými okolo bílého monolitu jemného, patro hladícího sýra, zapomenete na výzdobu místnosti. Znamenitá chuť rajčat společně s pár lístky rukoly, zakápnuté výborným panenským olejem, každým soustem rozkrývají tajemství kuchyně zpod Apenin. Obsažnost a intenzita dojmu vás tak okamžitě vtáhnou do kouzelného představení.
Po ouvertuře mohou docela dobře přijít těstoviny. Klasické spaghetti carbonara, jak to má být, přistanou na stole s pancettou a emulzí ze žloutků a pecorina, hlavně žádná smetana! Čistá skladba chutí v souznějícím akordu vypovídá o volbě těch nejlepších surovin. Obilný nádech přesně uvařených špaget, vonící tuk vyhlášené slaniny s nezaměnitelným výrazem. Žloutky a sýr ohlazují hrany a každé polknuté sousto volá po dalším. První dva chody doprovodilo Dalis rosé ze sklepa Endrizzi, což je zvláštní kupáž. Potkávají se v ní jahodovo ovocné valéry sorty Teroldego s minerálním, holunderovým projevem Sauvignonu Blanc. Nezvyklá kytka, atypický nos a vnímavě podtržená kyselina staví toto víno do pozice úspěšného průvodce mnoha jídel.
Nemoudré by bylo vynechat chobotnici. Tak, jak ji podávají zde, to není zdaleka obvyklé. Nebudu vychvalovat základní produkt ze Sicílie, jeho jakost nejvyšší třídy se rozumí sama sebou. Ovšem to, jak ji připravují v Santu, nelze pominout. Ani tvrdá, ani měkká, její elegantně opečené pevné maso si skvěle rozumí s redukcí z červeného vína, to je něco! Doprovodný salátek se postará o to, aby katalyzoval výraz masa a posunul ho co do bohatosti, jemnosti i překvapivosti. Ančovička, pancetta a směs výhonků – to je ten zázrak, kterým kuchař zvedne pokrm do oblasti nejvyšších příček kvality.
Opět se navíc ukázal majitelův cit pro výběr vhodných vín. K chobotnici se úžasně šikla Malvasia Nera Talo pod etiketou San Marzano. Bohatý buket, široká chuť, kde se uplatnilo uměřené, neznásilňující objetí dřevem. Plné tělo bez silných taninů se setkalo s redukcí v jídle a umocnilo bohatý doběh sousta při odeznívání.
Závěrečné tiramisu v tradičním ustrojení jen potvrdilo, že Santo zvládá Itálii na jedničku. Kdo sem jednou zavítá, pochopí.
Milan Ballík
