Zapomenutá, nedoceněná. To jsou dva přívlastky definující restauraci Parnas na Smetanově nábřeží. Přitom když objevíte poněkud utajený vchod a vstoupíte, až se vám zastaví dech.
Omračující interiér s dřevěným táflováním stěn, ozdobeným křehkými intarziemi něžných motivů. Nevšední mramor sloupů, hrající zelenkavými odstíny, vytváří se dřevem mimořádnou kulisu velkému založení bíle prostřených stolů. Sál se pyšní noblesou meziválečného přepychu a celý dojem graduje nevšední pohled na ničím nerušené panorama Hradčan a Petřína.
Když se tamní kuchyně ujal Dušan Svoboda, jako by se zablesklo na lepší časy. Zocelený devatenácti lety služby v jiném podniku stejné kategorie, dostal příležitost a pevně se jí chopil. Pohleďme, čím se snaží upoutat hosty.
Vstup do pořadí krmí obstarávají foie gras, ověřená jistota. Kuchař ale obvyklý výraz této lahůdky převrátil na hlavu. Játrům ubral na sladkosti a trochu přitáhl opratě intenzitě, naopak u salátku s hořčičným dresinkem lehce sládnoucí výraz posílil. Efekt byl vlastně téměř týž, totiž sladké mámení rozvášněné jemným pikantem. Rakytníkové želé pak uhladilo chutě, ořechová oplatka obstarala žádané křupnutí při skusu.
Další chody se už odehrávaly v mantinelech osvědčených receptur tradiční české kuchyně. Úhelné suroviny polí a lesů byly přitom zpracovány vcelku originálně. Třeba pastinákové velouté s konfitovanými bažantími prsíčky a smaženkou z Blaťáckého zlata. Pastinák, v projevu poněkud obhroublý, představil prvek z kastrolů v podzámčí, bažant zase je zástupcem hostin vyšších společností. Společně potom daly dohromady – za pomoci decentně promlouvajícího výrazu sýra – čistě vycizelovanou ukázku tuzemské kuchyně.
Následující ryba – ďas to byl, tuším – obestřená složkami českého venkova pak gradovala kuchařovu zkušenost. Grilovaný rybí filet dle aktuální nabídky podávaný s houbovým krupotem, chipsem a pěnou z parmské šunky zkombinoval delikátní maso s vyzývavostí samolibé šunky. Kroupy měly za úkol nasytit, ale svou zemitou přítomností také uhladit závěr. Aby nebyly „obyčejné“ až rušivé svým vzhledem, zvolil Svoboda menší velikost. Coby sokl pro rybu pak v prezentaci posloužily znamenitě.
Daněk byl patrně nejvýmluvnějším důkazem kvalit Svobodovy kuchyně. Zvěřina je královskou disciplínou a ve zdejším provedení to jen potvrdila. Dušená kýta s krémovou smetanovou omáčkou, laděnou s lehkou převahou přírodního projevu, perníkovým knedlíkem, restovanou šunkou, kořenovou zeleninou a brusinkami byla křehká jako motýlí křídla, jenom s lehýnkým nádechem divočiny. Knedlík nepřekypoval příliš důrazným perníkovým vyzněním, zelenina podtrhla projev omáčky a brusinky zaprovokovaly uměřenou, očekávanou trpkostí.
Čokoládovo hruškový řez na závěr, vlažná čokoládová bábovička s kardamomem, hruškové želé, zakysaná smetana, malinová redukce s ibiškem a sorbet z černého piva, to byl obsažný vícesložkový dezert odvedený s plnou parádou. Byl sice trochu těžší, ale chuti hrušky na dva způsoby, drzosti zakysanky ani tónu praženého sladu černého piva v sorbetu nešlo odolat.máčkou, laděnou s lehkou převahou přírodního projevu, perníkovým knedlíkem, restovanou šunkou, kořenovou zeleninou a brusinkami byla křehká jako motýlí křídla, jenom s lehýnkým nádechem divočiny. Knedlík nepřekypoval příliš důrazným perníkovým vyzněním, zelenina podtrhla projev omáčky a brusinky zaprovokovaly uměřenou, očekávanou trpkostí.
Současná kuchyně Parnasu se posunula v kvalitě a má jeden zajímavý aspekt. Není objevitelská, ale vyladěnost každé položky menu překvapí. V takovém provedení není totiž leckde k mání. Parnas stojí na prahu toho, aby prolomil hubená léta. Má na to ostře nabito.
Autor: Milan Ballík
Zdroj: www.foodology.cz/restaurace/restaurant-parnas/, www.restaurantparnas.cz/