Rezidence Liběchov navržená Josefem Lauermanem se stala domovem restaurace, která se už dlouhou dobu drží v popředí zájmu těch, kdo rádi dobře stolují.
Vydařená rekonstrukce noblesní vily z počátku dvacátého století dala vzniknout nedaleko Mělníka elegantnímu hotýlku, jehož součástí je rovněž restaurace. Samotná prostora lokálu skýtá zklidňující atmosféru třicátých let minulého věku. Nenápadné barevné ladění, espritní mobiliář, podmaňující úsměvy předválečných filmových div shlížejících z dobových fotografií – to je rámec, do kterého vstupuje číšnice s lístkem, když vás předtím nechala pár minut pokochat se kouzlem interiéru.
Menu není kdovíjak okázalé, ovšem objevíte v něm zajímavé kreace ze všech koutů Evropy. Můžete si dát třeba krevety na medvědím česneku s těstovinami, bylinkovou bagetou a chilli omáčkou nebo rizoto s mrkví a glazovanou zeleninou sypané parmezánem. Pro masožrouty je v jídelním lístku flap angus s pečenou papričkou, pepřovou omáčkou a bramborovým chipsem.
K mání byl rovněž uzený jeseter z Kokořínska na salátku z cherry tomatů se šafránovou kapkou a právě ten se stal úvodem mého pozdního oběda. Matně bílé plátky ryby ležely na vyzývavě barevných tomatech, kompozici doplnila půlka citrónu. Pak už jen pár lístků rukoly, snítka kopru a světle jantarový potůček rozběhlé šafránové kapky. Vše vyhlíželo lákavě, lehce marnivě a hýřilo jarní svěžestí, což se projevilo i v chuti. Kombinace rajčátek a rukoly, decentně umocněná noblesním šafránovým objetím, byla chutné rybě partnerem k pohledání. Kdyby ta byla bývala o dva tři schůdky méně vysušená, šlo by úvod jako z partesu.
Dále mě zlákal boršč se zakysanou smetanou, který servírka nesla kolem stolu. Báječně voněl, byl silný a vydatného sousta. Chuť vygradovaná na maximum a do puntíku sladěná. Mírně sice už vychladlý, ale pod celkovým dojmem z provedení jsem tento jediný lapsus pominul.
Následovala pomalu dušená kýta z mladého jehněte s velikonoční nádivkou a listovým špenátem. Povedená nádivka, nepříliš suchá, se slušnou porcí masa a vytříbené chuti, bezchybně připravený špenát, až potud byla krmě vzácně zdařilá.
V případě masa jsem však poněkud zrozpačitěl. Působilo unaveně, bez vzruchu mládí ve vůni, vláknité až příliš. Těžko se žvýkalo a kde byl důvod, se nechci dopátrávat. Škoda, jehně mělo být korunou celého pořadu.
I když ne bez ztráty kytičky, vyšla návštěva v Rezidenci příjemně. Díky nedlouhé vycházce na stráně nad zbytky vinohradů, s kouzelným pohledem na kulisu Středohoří na horizontu a s bonusem milé, nad standard profese odváděné péče personálu stojí za to sem zavítat, pokud náhodou pojedete kolem.
Autor: Milan Ballík
Zdroj: http://www.foodology.cz/restaurace/restaurace-kaskada/
