Forejt se inspiroval filozofií cesty k přírodě, kterou razí australský šéfkuchař Peter Gilmore. To patrně vedlo i k navržení jedinečného interiéru Entrée. Ušlechtilé dřevo s minimem úprav, velká stěna ze živé zeleně. Doširoka otevřená kuchyně je pak jakýmsi oknem, kde vidíme, kterak kuchaři zpracovávají a prezentují své kreace. Pro hosty je to zážitek, který hlavně díky zdejšímu jídlu neupadne s příštím ránem v zapomnění.

Poskládejte si menu, vyčkejte prvního chodu, ponořte se doň. A pak už jen, zapomenouce na čas, se oddávejte chuťové ekvilibristice šéfkuchařově. Vše naznačí už amuse bouche, v němž se potkává řada chutí rozmanitého původu – cípal, kompresovaná okurka, vichyssoise, wakame, kopr. Takový babylon surovin a stylů. Zajímavě, zvládnutě vychucená skrumáž dala tušit, co se bude v následujících chvílích dít.

Předkrm z kvadrantu „země“, telecí a pěna z tuňákové majonézy, tomatové concassé, kapary a rajčatový prach, střídal lepší dojmy s slabšími. Všechno okolo telecího mělo tah, jasnou stavbu chutí i jejich trefenou kompozici. Jenom výsledná intenzita na patře byla pro stále ještě dětské telecí maso trochu moc. Vyniklo jen, když to dovolila jeho samolibá, dílem až panovačná ekipa.

Další krmě pocházela z části lístku „voda“ a šlo o studenou paprikovou polévku, rajčata, ikuru a olivy. Velice podařená věc, kdy se paprika ujala čela pelotonu chutí a zůstala tam až do závěrečné fanfáry na patře. Rajčata jako by se bála ji důrazněji atakovat, zůstala, s výjimkou sládnoucího žlutého, kdesi v komparzu. Olivy o sobě daly patřičně vědět, ale z druhého plánu se dopředu netlačily. Lososový kaviár, ikura, chcete-li, byl tím vstupem, který obstaral nádech vody.

Pstruh pošírovaný v rozpuštěné slanině, chorizo, fenyklový salát, kefír ve formě velouté a tarhoňa. Na chudáka rybu se sesypala horda chutí a některé ji nijak nešetřily. Před chorizem se schovala, fenykl je osvědčený parťák, tam bylo vše v pořádku. Kupodivu dobře se uplatnil kefír, ne už tak pěkně se vedlo těstovině. Tarhoňa soustu moc nepomohla, navíc se lepila na zuby.

Ovšem Entrée je podnik se silným nábojem a jeho šéfkuchař má nesporný talent. K dokonalosti mu stačí jen kapička. Nepodlehnout záchvatu nadšení, jakkoliv pochopitelného, a ve prospěch ratia ubrat něco málo emocí. Teprve potom se – odpusťte, Přemku – Forejtův um stane mimořádným reprezentantem nových odvážných trendů v české gastronomii.