Zkuste to, poznáte, že ne všechno z minulých časů stojí za apriori odsouzení. Tarouca není restaurantem s vyzývavým ultramoderním designem. Prostor, podélně dělený sloupovím, kterému dominuje příjemné posezení před doširoka rozkročeným krbem, vás možná při letmém pohledu až tolik neupoutá. Ovšem atmosféra poklidu, dýchající tou nejlepší náladou komorního rodinného podniku, hýčkanou zde už l více, než dvacet let, vás po pár okamžicích nenápadně pohltí. Což je ta nejlepší příprava pro nahlédnutí do nabídky.

Začněte, polévkou. Naše kuchyně je jimi proslulá a zde je pravdu umí. Proč ne třeba silným hovězím vývarem, kde se na hladině pohupují zářivé trámky karotky a mezi domácími nudlemi vyčuhují z hladiny jako hřbety kytovců oblé vršky játrových knedlíčků. Polévka, ve které se dají objevit ryzí stopy kuchyně domova. Někdo ji odkryje v chuti maminčiných knedlíčků, jiný objeví podobnost s nudlemi, které chystávala babička.  A právě toto dokázat je jedním z největších umění kuchařových.

Hlavní chody se vám možná budou těžko vybírat. Patrně byste si nejraději objednali půlku lístku. Ať už některou z klasických krmí, které sklízely veliké úspěchy na světových výstavách ve druhé polovině minulého věku. Nebo něco z výběru stálic některé z evropských kuchyní. Posuďte sami, kuřecí steak na liškách nebo prsíčko na bylinkách, restované žampióny na bílém víně s olivovým olejem, česnekem a bylinkami. K mání je samozřejmě i steak. Jsou-li pak v nabídce knedlíky bohatě plněné uzeným, s čupřinou cibulky na vrcholcích, úžasným zelím, neváhejte. Zapomeňte na linii, pro jednou vám ji vydatná, sádlem vonící pokrm jistě nezničí. Zato si báječně pochutnáte na sehraném koncertu všech přítomných komponentů.

Ne až tolik rozšířená je varieta candáta s hříbky. Obě základní suroviny byly ustrojené s nevšední vnímavostí k jejich projevu, a spojeny v jedno se postaraly o jedinečné zaznění souhry ze základního rejstříku kmenových českých chutí. Volba však tentokrát padla na telecí scaloppini na Marsale s rukolou, a opékaný brambor. Plátky telecího, voňavé a křehké,  spolu se šťávou z výpeku, posílenou silným vínem chutnaly znamenitě. Mladé, ještě nedospělé maso nabylo díky omáčce bohatou škálu chutí, která obohatila jeho stále ještě poněkud dětský projev. Nádech dýmu a příchuť žáru opečených brambor dále rozšířily lahodné spektrum sousta. Ve finále ještě dotažené výraznou, svíravou rukolou. Celek byl jasnou ukázkou toho, jak si zdejší kuchyně umí poradit i mimo rejstřík tradiční české nabídky.
Lívanečky zahrály vítězný závěrečný akord v ódě na českou kuchyni.Ta, kdysi často potlačovaná až zatracovaná, zde přežívá v nejlepší formě už drahně let. Z dob, kdy o dnes stále rozšířenější značce Czech Specials, ke které se Tarouca hrdě hlásí, nebylo ještě ani vidu, ani slechu.

Přimíchejte do kadlubu zážitků z restaurace ještě příjemnou obsluhu, už řečenou atmosféru, jež s každou minutou nabývá na přívětivosti, a máte obraz nenápadné restaurace vykreslen v hřejivých barvách.