Několik prostor uvnitř domu, komorní zahrádka ve dvoře, vše v duchu do dnešních dob posunuté úpravy původně z počátků existence naší republiky, vždy báječné pivo Pilsner Urquell opečované a načepované s láskou a péčí, to jsou první postřehy příchozích. Po prvních doušcích zlatavého ležáku přijde na řadu jídelní lístek a volba některého z nabízených pokrmů. Sortiment je slušný, tradiční české receptury doplňují vstupy z osvědčených kuchyní Evropy. Velký prostor potom dostaly různé drobnůstky a pikantnosti k pivu, jimž pijáci popřávají stále více pozornosti.

Jistotou je však vždy gulášovka. Vydatná tak, že zasytí sama o sobě, vzácně ochucená – ani přehnaně ostrá, ani mdlá. S dobrými brambory a drobnými kousky masa, které opravdu jako maso chutnají. Co platí o neměnné, vysoké úrovni tamního piva, lze bez uzardění říci o jejich gulášové polévce. Je škoda ji pominout.

Když z výběru tradičních českých jídel sáhnete po kterémkoliv, neuděláte chybu. Hojně žádané jsou kupříkladu vepřové špalky pečené s cibulí a černým pivem, červené a bílé zelí, bramborové a chlupaté knedlíky. Oboje knedlíky jsou typickou přílohou, chutnají přesně tak, jak mají. Chlupáče byly snad o malou čárku mazlavější a lepivější, ale stále na hranici normy. Zelí, důraznější bílé a mazlivější červené, bezezbytku splnilo svou úlohu. Svým důrazem poněkud oživit maso, dodat mu švih a něco zdánlivé lehkosti. Vepřové se tentokrát moc nepodařilo. Špalky byly patrně z dvou rozdílných kusů masa, míněno je stáří. Jeden kousek chutnal výborně, druhý zdaleka ne tak dobře. Což je škoda, tím, že k průměrnému soustu přidáte dobré, krmi nepomůžete. Naopak, výsledek upadne do průměru až podprůměru.